Před prázdninami zavítal na jirkovské gymnázium vzácný host. Konkrétně pan Ladislav Krejza, politický vězeň z 50. let minulého století. Je jedním z těch, jichž valem ubývá a jejichž vzpomínky jsou pro pravdivé vědomí o tom, co znamenala komunistická totalita, zásadní.
Po krátkém úvodu vyučujícího dějepisu se s vitalitou sobě vlastní pustil do popisu toho, co na vlastní kůži zažil a jaké podmínky panovaly v uranových lágrech na Příbramsku. Studenty evidentně zaujal a byť jeho vyprávění nebylo většinou příliš veselé, panovala v nabité učebně pozitivní atmosféra. Jejím hlavním tvůrcem byl pochopitelně pamětník – dokázal např. vysvětlit, jak zhoubná je nenávist a jak potřebné je odpouštět, nikoliv však zapomínat. V závěrečné části měli studenti možnost klást nejrůznější otázky a beseda by jistě pokračovala zdařile dál, kdyby je nečekaly další povinnosti.
